Jonathan Bree byl ještě nedávno poměrně neznámým interpretem.
I přes neodparatelné hudební kvality a zajímavý přístup k nezávislému popu se
jeho produkt nedostával k takovému počtu hipsterů, jak by si Bree zasloužil.
Vše změnil youtube algoritmus schopný servírovat pomocí sloupce
s podobnými videi znuděnému klikačovi
při nočním ujebávání naleštěný diamant. To se stalo i klipovému singlu „You’re so cool“, který pochází z poslední desky, Sleepwalking.
Není divu, že se tento singl rychle stal relativně úspěšným
virálem. Jde o chytlavou věc odhalující Breeho hudební a vizuální prezenci, která hudbu zajímavě dobarvuje a odděluje ji od zbytku
indie popové škatule.
Tento twist zejména tkví v bílých potazích na ksichtu, který nenosí
jen Bree, ale i celý klipový ansámbl. Namísto emotivních výrazů tak dostáváme
pouze efektivní bílé nic. Zajímavým doplňkem je, že při bližším prozkoumání jde
vidět (nebo nevidět), jak všichni lidé v klipu pod maskami negestikulují,
což dodává celkové absenci emocí triumfální tečku.
Příjemná popová věc s vypiplanými strunnými aranžemi
proto nepřitahuje posluchače jen klasickým popovým sentimentem. Element masek
vkládá do rovnice určitý pocit nejistoty, něco, co by se mohlo objevit
v jistém bodě grafu uncanny valley,
který poukazuje na míru pocitu znepokojení ve chvílích, kdy čelíme něčemu, co má působit lidsky, ale úplně tomu tak není. Příkladem mohou být
japonští androidi.
Celý koncept se završuje ve chvíli, kdy posluchač odchází
z youtube a sedá ke kompletnímu albu, které otevírá podobně podmanivá
eponymální věc. V té Bree lehkým a stoickým přednesem na sentimentální instrumentální
stopě silně ovlivněné prvky lounge music deklamuje verše, kterými se snaží
přesvědčit svůj crush o tom, aby opustil svůj protějšek a šel za ním. Podobná
tématika je protkaná celou deskou.
Zpěvák se tak vtěluje do specifického charakteru. Nejde
přesně říct, kým se Bree stává, když navléká bílou masku. Celková tématika však
napovídá, že jde o někoho, kdo je posedlý ženou. Je dokonce možné, že jde o
stalkera , z čeho vyplývá, že jeho láska není opětovaná. Na albu se
objevuje sice pár hostujících žen, které ztvárňují roli Breeho protějšku. Celé
provedení ale napovídá, že se vše může odehrávat pouze v hlavě charakteru.
Při poslechu zkrátka něco visí ve vzduchu. Něco, co naznačuje, že něco úplně
nehraje. Obsese kombinovaná s charakteristickou audiovizuální stránkou
vytváří podmanivě podivný zážitek.
Hudební motivy jsou chytře voleny a mistrně zpracovány.
Album sice nabízí pár momentů, ve kterých se skladby přelévají do hlasitějších
a epičtějších rovin. Příkladem mohou být smyčcové části stavěné vedle Breeho
stoického přednesu ve zmíněném singlu You’re
So Cool, které jsou jasnými highlighty. Po většinu času však vše zůstává
klidné, nepatrné a tajemné zrovna tak, jako Breeho vokální styl.
Vše skvěle doplňuje již zmíněná prezentace. Celek evokuje
atmosféru, kterou posluchač může znát například od pozdního Scotta Walkera,
jehož přístup je mnohem avantgardnější.
Pocit neklidu, který hudba navozuje, se však v určitých chvílích
srovnat dá. Atmosféricky se Bree občas také dotýká snové temnoty Angela
Badalamentiho a Lynchovského univerza celkově.
Sleepwalking si získá každého, kdo hledá nekomplikovaný
poslech, který je však originální a snaží se vyhýbat bezpohlavnosti. Konceptu
se daří jít dobře ruku v ruce s volenou hudební stránkou projektu. Ta
bohužel občas trpí na přílišnou vokální a instrumentální zemitost. Ve výsledku
si proto určité skladby nezapamatujete tak dobře jako ty ostatní a nebude se k nim
tak často vracet. Dalo by se říci, že je to cena za konceptuální vyváženost
desky. Breemu však nelze odepřít, že při celistvém poslechu Sleepwalking převážně funguje, a to i díky rozumně volené stopáži.
Desku poslouchejte ve chvílích, kdy fantazírujte o svém dokonalém
protějšku, který buďto není na dosah, neopětuje vaše pocity, nebo neexistuje.
7/10
Žádné komentáře:
Okomentovat