A Prayer Before Dawn neuspokojí jako motivační canc. Jako surový pohled do thajské věznice ano.

Film zpracovává opravdový příběh boxera Billyho Moorea, který se ocitá v thajské věznici a dělá vše proto, aby přežil. Jak se podařilo netradiční sportovní příběh přenést na plátno?

Sportovní dramata o outsiderech, kteří se z ničeho postupně prokopávají na samotný Olymp měla vždy masivní fanouškovskou základnu, ať už na počet lidí nebo na množství svalové hmoty. Není, že se filmy o bojovém sportu dostává speciální popularity. Fanouška to baví, motivují ho a přídavek násilí s triumfálním závěrem přináší nutnou dávku sublimace a katarze.

A Prayer Before Dawn pracuje s podobnou formulí. Staví ji však na hlavu. Premisa filmu by se dala shrnout jako „příběh boxera, který se i přes nešvary životem protlouká“. Již po deseti minutách po mistrně odvedené expozici však divák může vytušit, že o příběh alá Rocky nejspíše nepůjde.

Proč A Prayer Before Dawn nefunguje jako tradiční „zo stoky hore“ motivační kus? V prvé řadě je to proto, že sport vlastně není prioritou filmu. Thajský box zde slouží jako prostředek, kterým režisér Sauviaire diváka provádí peklem thajského vězení. Stejnou roli zde hraje Joe Cole, který neztvárňuje jak čistého protagonistu, tak poznamenaného antagonistu. Cole představuje čočku, vetřelce, skrze kterého jsme schopni autenticky vnímat charakteristické vězeňské prostředí.

Zejména specifičnost a chaos thajské kultury a systému se Sauvairemu daří vyobrazovat syrově, brutálně a také dost karnálně. Dialogu je minimum, tedy alespoň toho, kterému rozumíme. To podporuje všeobecnou odcizenost prostředí. Film kvůli tohoto rozhodnutí může v určitých momentech působit roztahaně. Ve většině případů se mu však daří diváka upoutat pouhým obrazem.

Autenticita a doslova tělesný pocit je umocněn použití velmi blízkých záběrů, které se až z nepříjemné blízkosti nebojí ukazovat to nejhorší. Divák si tak pomocí obrazovky může velmi reálně zkusit prožít vězeňské znásilnění, vydírání či sex s ladyboyem. Silný vizuál je vhodně doprovázen efektivním ambientním až hlukovým zvukovým doprovodem.

Film nicméně může dojet na nesprávnou cílovku. Ti, kteří k filmu přistoupí jako ke sportovnímu dramatu, budou nejspíše zklamáni. Thajskému boxu film nebude věnovat dostatek času a snímání jednotlivých zápasů bude nezdařilé. Pokud však k filmu přistoupíte jako k sondě, která pracuje s boxem jako s kulturním fenoménem, který může tvrdým způsobem zavrženému floutkovi zachránit prdel, můžete se těšit na nepříjemný, leč velmi zajímavě zpracovaný viscerální zážitek.