Odjakživa mě sral pojem motivace. Bylo to hlavně kvůli mého zaměření na ten typ motivace, který byl pár posledních let tvarován internetem, neustále se zkracujícím prahem pozornosti, postmoderní přepáleností a vlastně všeobecnou vrůstající debilitou (na které se podílím i já).
Tenhle populární typ motivace smrdí odevšad. Motivační
plakáty, motivační songy, motivační brožurky. Všechny tyhle věci fungují a
existují kvůli narůstajícího počtu lidí odmítajících vystavovat se věcem, které
všechno potřebné už dávno řekly, avšak komplexněji, nadupaněji a často nepřímo
– ne však kvůli toho, aby byly nuceně meta, nýbrž proto, aby mohly zasáhnout
více lidí na různých úrovních.
Nyní však přichází debil, který se neumí inspirovat věcí
jako takovou. Potřebuje přesnídávku. Pevné skupenství je příliš těžké
rozžvýkat. Potřebuje někoho, kdo za něj sousto po soustu vezme do huby,
rozmělní jej a výslednou kašovitou hmotu mu naservíruje na lžíci přímo před
ksicht. Nechceme stejky. Chceme okamžitě polykat práškovou manu. Není čas
kousat.
Přesně proto kolem sebe vidíme tunu sumarizujících
pseudoknih, které přebírají myšlenky a předávají je dál tou nejprimitivnější a
nejpohodlnější cestou, aby debil nebyl přehlcen, zastrašen a mohl být nuceně
motivován a zároveň přesvědčen, že tohle je přesně to, co chce.
Existuje však druhá forma motivace. Nějakým způsobem
inherentní, ne vnucená a tvarovaná okolnostmi doby. Ta, která je uvnitř skoro
každého, možná vyjma lidí s chronickou depresí. Motivace, která nás nutí vylézt
z postele a nevysrat se na všechno při první životní vyjebávce, která nám
skočí do ksichtu na cestě dnem (den/dno si vyber podle sebe).
Netuším, jak se tenhle typ motivace přesně manifestuje u
dalších lidí. Vím, že Henry Rollins jede na permanentním nasrání. Co ale ti
ostatní? Hádám, že se někdo budí se
snahou udělat další krok k dokonalosti, prokopávat se k nedosažitelnému
diamantu. Někdo jiný může volit lehčí variantu a hnát se za totální sebedestrukcí
– tam je alespoň definovaný konec. Hodně lidí je pak nejspíš fundamentálně
motivovaná jednoduchou snahou nechcípnout, popřípadě nenechat pomřít zbytek
rodiny, kterou musí nakrmit.
 |
| Beneath contempt |
Co v tomhle smyslu motivuje mě? V poslední době mi
to krystalizuje před ksichtem pořád jasněji. Po letech absolutního odmítání jakékoliv
formy motivace objevuji, že mě motivuje strach: ultimátní posírání se z pádu do hnoje, ve kterém jsem se ještě nedávno brodil.
Tenhle fakt se mi začal vyjasňovat v době zvládnutí
bakalářského studia. Zarezonoval ve mně nový pocit, asi něco jako
zadostiučinění. Do té doby to byla víceméně jen sebenenávist často hraničící se
sebelítostí. Teď jsem se cítil, že stát úplně za hovno nemusím. Z větší
části jo. Ne ale úplně. To bohatě stačilo. Stejný pocit mě pohání napřed
dodnes. Ten kousek, (snad) dostatečně sebereflektivní sebeúcty mi prozatím
stačí k tomu, abych se znovu neuchýlil k absurdnímu sebemrskačství a
fňukání. Není to asi úplně zdravé se nechat pohánět strachem. Může to nejspíše
často hraničit z úskostí a zvýšenou hladinou kortizolu. Stejně se, alespoň
momentálně, nechci nechat o tohle palivo obrat.
Z podobného důvodu vzniká tento blog. Přichází totiž
nová etapa: etapa téměř úplného dospělého života. Co to znamená? Pro začátek o
40 hodin méně času na sebe týdně. Méně času na věci, bez kterých si dosud svůj
život nedokážu představit: obsesivní fetování hudby, filmu, četby, výtvarné
činnosti a ostatních věcí tomuto podobných. Jde zejména o věci, které mi
umožňují vytvářet únikové východy z tohoto světa, před lidmi, před sebou
samotným.
Tento blog proto slouží více než jako blog jako záznam,
který postupně dokumentuje moje potýkání se status quo. Moje kuriozita a
panická hrůza mě dohání k mapování toho, jak je systém úspěšný
v kleštění mojí osoby – v rekonfiguraci na občana, který jen a pouze plní svoji
pseudopovinnost.
Blog zároveň funguje jako memento pro to, abych nenechal vyhasnout zápal pro výše zmíněné věci. Nakonec jde vlastně zase o strach. Fakt
to asi nebude nejzdravější motivátor, ale jebat. Aspoň nemusím vyvěšovat
plakáty s Arnoldem a rotovat český hip hop.
Záznam začíná.
Žádné komentáře:
Okomentovat