Kafe

Alchymisté nazývali prvotní fázi na cestě k formaci kamene mudrců nigredo. Nigredo bylo obvykle vyobrazováno pomocí černého kruhu.  Jde o tzv. masa confusa, prvotní chaos, kde je vše ve všem, bez řádu, bez logiky. Nigredo je nestrukturovaným začátkem, dokonalostí bez dokonalosti. Purification through putrefaction, očista hovnem. Jen pomocí zásahu lze nigredo povznést a vyšlechtit. Následují fáze albedo, citrinitas a rubedo.

V psychologii se na nigredo pohlíží jako na temnou noc duše – fázi, kdy člověk konfrontuje a usmiřuje vlastní stín, monstrum uvnitř. Až po nigredo je možné jít dále, výše, dostat se blíže k self, individuálnímu já, k ultimátní látce – kameni mudrců.

Nigredo by – z osobního pohledu – nemělo být nikdy opomíjeno. Ten, kdo si myslí, že má stín uvnitř sebe zkrocen, mu nejčastěji podléhá. Ti, kteří tvrdí, že by nikdy neuhodili ženu, že si sebe nedokážou představit krást, či vraždit, povolují monstru obojek a nachytávají se s kradeným předmětem doličným v ruce.  

Na kafe se dá pohlížet jako na každodenní připomínku nigreda. Je spjato s ránem, začátkem dne, a tak i začátkem obecně. V hrnku (pozn. nádoba je základním předmětem alchymistů) tvoří z ptačí perspektivy černý kruh. Jeho chuť není primárně spjata s požitkem, nektarem, odměnou. Na kafe je pohlíženo jako na odrazový můstek dne, na prvotní krok od chaosu ke struktuře, k cíli.

Výše zmíněné vlastnosti jsou svým způsobem archetypální, jsou s lidstvem po dlouhou dobu. Kafe za léta nabylo specifické funkce, je rituálním nápojem, svým účelem i vlastnostmi zasahuje do psychologie, byť nepřímo. Pro mnohé je neodmyslitelnou součástí dne. Na povrchu jde jen o kofeinové nakopnutí, nevědomě je role nicméně hlubší, kolektivní, snad i alchymická, archetypická, a tak hlubině psychologická.

S hodnotami kafe by se proto nemělo příliš otřásat. Při ochutnání by měla člověka zalít hořkost, hnus světa i hnus uvnitř sebe – memento monstra a snaha o vývoj.  Snaha vykolejit archetypický účel nápoje se bohužel v postmoderní době objevuje. Rituál je zneužíván na úkor trendu a ztrácí svou kvintesenci. Je zasahováno do chuti, přípravy, servírování i ritu jako takového. Bastardizace kafe je proto dalším důkazem o rozkládání hodnot v dnešním světe.  Rituál umírá, alchymie vyprchává. Společnost se roztéká pod nedostatečným tlakem úchopu. Jede se na povrchnost a dojíždí se na ztrátu sebe samotného. Stejně jako kafe ztrácí hořkost.