Stále více se setkávám s
lamentacemi ohledně vysoké školy. Frustrovaní jedinci pohlížejí na 3-5 let
života, hodnotíc je jako promarněné, zbytečné, zkrátka k hovnu. Většinou
jde o lidi, kteří volili humanitní obory. Tato studijní odnož je totiž poměrně
obtížně zpeněžitelná, a proto se snadno jeví jako zbytečná. Jako absolvent
obdobného studia se stále nemůžu k onomu názoru přiklonit…
…, a to i s vědomím, že se
nacházím pod tíhou osobního zaujetí. Nabízí se totiž, abych si těch 5 let, když
už jsem je teda takto využil, ospravedlnil, nehledě na to, že mi vysoká dost
možná zachránila život. Přemýšlení o odpovědi na otázku, zda je humanitně
laděná výška k ničemu, jsem tudíž věnoval hodně času; dalo by se říct, že přetržité
roky.
Puzení pohlížet na studium
z perspektivy praktičnosti lze snadno podlehnout. Tento pohled totiž do
mozku pumpuje rodina, přátelé a společnost obecně. Jde o pohled silně povrchní.
Povrch je totiž hrubý a vidět skrz jde těžko.
K prohlédnutí pomyslných
benefitů vysokoškolského studia se však nemusí zacházet hluboko. Jednou
z nejvágnějších výhod, kterou vysoká nabízí, je čas. Čas na sebe, na
introspekci. Humanitní vědy mohou navíc poskytnout prostředky, které mají
potenciál sebeanalýzu o sáh prohloubit.
20. léta osoby jsou obdobím silně
formativním. Hlavně do třicítky záleží na tom, čím člověk krmí duši. Pokud ji
teda vůbec krmí. Puberta polevuje a tabula rasa je průzračnější. Vysoká škola
poskytuje čas na zkonstruování vydatného menu. Jo. Může to vést k rekonfiguraci
osoby na vyjebaného intelektuála. S trochou sebereflexe se to ale stát nemusí.
Láme se tady chleba. Je potřeba balancovat na tenké lince mezi pseudo-intelektuální
krysou a duševním kryplem s (naprosto oprávněným) nedostatkem energie na
sebe-kultivaci poté, co dojde z fachu, zapíná Ulici a vypíná Debustrol.
Volí se cesta, způsob pochodu a odhaduje se konec.
Čas jako takový nabízí studium
všem. U ostatních propriet dává jen v případě, že člověk chce. Není dnes
totiž komplikované nabourat kód. Ve věku internetu jde vše snadno ochcat,
ocheatovat. Škola není výjimkou. Naopak. I v tom se nicméně nachází benefit.
Člověk, který nanečisto obejde školský systém může v budoucnu obejít
systémy ostatní, ať už jde o ty korporátní, společenské či existenciální. Nanečisto
se vědomě vymyká zabředlému status quo. Ti, přiklánějící se k „čestnější“ cestě
mohou sklidit plody disciplíny, znalostí, práce se sebou samotným. Vše tak lze
aplikovat i na pozdější život, leč nepřímo monetárně.
Nedílný benefit vidím i v možnosti
napsat si závěrečnou práci. Jde o těžkou, časově a intelektuálně náročnou
disciplínu, ke které se – bez nátlaku studia – jen málokdo dokope. Vyzkoušet si
psát, pracovat s rešerší, aplikovat sekundární literaturu nemusí být sice
něco, k čemu se bude jedinec po škole vracet. Jde ale o jedinečnou
příležitost si něco v onom duchu vyzkoušet, která se nemusí opakovat.
Člověk získává vědomost, zda je schopen usilovně pracovat na projektu po delší
dobu. Bonusem je i jistota zpětné vazby, která není mimo akademii zaručena.
Ten, kdo někdy něco tvořil, ví, že hodnota feedbacku je často hodnotnější než
prachy.
Výhody zde samozřejmě nekončí. Četba,
prezentování před lidmi, zdokonalení analytických schopností, schopnost jít
hlouběji, toť pouze hrstka aspektů, které vysoká může nabídnout. Všechny mohou
rozšířit nejen vědomosti, ale i vědomí. Díky širšímu vědomí roste skepse.
Člověk se dobrovolně nevrhá do otěží kulturně-společenské lži. Raději ověřuje.
Pravda. Poslední zmíněná proprieta se projeví spíše u lidí s autistickými sklony
a buřičskými tendencemi. Pokud si je toho člověk vědom, může nicméně usilovat o
zachování nutného ekvilibria.
Netvrdím, že je výška cestou pro všechny. Pro běžně fungující lidi může být studium brzda. Znám hodně
takových, kteří se již během střední školy aklimatizovali do běhu normálního
života a spokojeně byli stoprocentně připraveni najet na rovnici: práce > dítě > smrt. Na axiomu nukleární rodiny
není nic špatného. Nevěřím, že je však univerzálně aplikovatelný na všechny. Znám
poměrně hodně kvaziautistů. Takových, kteří se zapadnutím do infrastruktury
mají problém, a proto potřebují více času na sebevypořádávání. Spadám zde i já,
a proto bych na oněch 5 let nikdy neflusnul. Osobním zaujetí beru v potaz.
Stále si ale nejsem jist, že by mi stejná doba strávená na pase, u míchačky
nebo v korporátu poskytla to, co právě vysoká.
A proto nepičuju.
Žádné komentáře:
Okomentovat