4 podivně nepříjemné covery

To, že muzikanti podporují svou hudební tvorbu hnusnou, zneklidňující nebo šokující vizuální estetikou není nic nového. Nemusíme se zrovna nutně hrabat v úplných extrémech, abychom narazili na covery, ze kterých na nás bude smrdět krev, mord, hniloba nebo jiná úchylná berlička. Poté však existují případy, kdy vizuální stránka nosiče působí až skoro mysteriózním způsobem.

Mluvím o coverech, které neútočí prvoplánově – vizuály, pomocí kterých jdou umělci na posluchače subtilněji. Nejsem si jist, zda jde ve všech případech o záměr. K dosažení doslova zneklidňujícího pocitu je totiž třeba znát určité psychologické aspekty – spouštěče, které člověka nutí nevědomky se otřepat a stáhnout prdel.

Mám na mysli pocit, který člověk prožívá, když se stává svědkem objektu spadajícího do takzvané Uncanny Valley. V českém překladu Tísnivé údolí pokrývá případy, během kterých konfrontujeme něco, co působí lidsky, avšak ne úplně. Člověk automaticky identifikuje nedokonalost v nedokonalosti. Mozek mává stopkou a řve, že něco není úplně ok. To se vyznačuje unikátní úzkostlivou reakcí.

Nejtypičtějším případem Uncanny Valley je umělá inteligence kladoucí si za úkol replikovat člověka. Humanoid je téměř dokonale lidský. Nelidskost ho však okamžitě prozrazuje a člověk reaguje podvědomým krokem zpátky. Může jít o jemné nuance nebo zásadní lapsy. Za tisíc slov v tomto případě mluví (zpívá) kultovní video I feel fantastic.

Následující covery však přímo s konceptem Uncanny Valley nepracují. Pouze jejich působení je velmi podobné. Něco visí ve vzduchu. Zachycený prostor vyplňuje tajemné fluidum evokující znepokojení, nepříjemnost nebo rozruch.

Hledal jsem vysvětlení. Mnoho tezí zabývajícími se důvodem, proč následující obrazy působí tak, jak působí, ale pravděpodobně neexistuje. Někdo hádal, že jde o vědomé porušení fotografického pravidla třetin. Tento mustr má fotografovi ulehčit správné zachycení obrazu proto, aby kompozice a její celkový balanc byl co nejdokonalejší. Jakmile se pravidlo porušuje, fotka začíná působit neesteticky a někdy i rušivě.

Druhá úvaha se týká použití blesku, který uměle osvětlí cíleně tmavý prostor. Výsledek je nepřirozený, a tudíž nepříjemný.

Poslední, asi nejzajímavější pohled na věc poukazuje na netypicky vzhlížející propriety umístěné ve snímku. Může jít o různé aspekty; velikost, barvy, konstrukce, uspořádání…. Jsme svědky něčeho, co dobře známe, avšak nyní to konfrontujeme v nepřirozené podobě. Objekty a pohled na ně proto zneklidňuje. S trochou hypotetické svobody můžeme vlastně tvrdit, že jde o fenomén Uncanny Valley, avšak vztažený na věci, nikoliv na lidi…

4. Goretex – The Art of Dying

Začněme evidentněji. Trůnící mendéský kozel není zrovna něco, na co bychom narazili po cestě na autobus. Troufám si však tvrdit, že majestátní kozlí hlava na lidském torzu není přesně to, co by mě nutilo přivírat oči.

Jde spíše o celkový setting. Kozel je naaranžován mezi pestrobarevné propriety. Hoví si v okultně vzhlížejícím rouchu a zpoza jeho rohů na nás vykukuje symbol magické sekty Řádu Zlatého Úsvitu.

Dokážu si představit, že by u tohohle případu mnoho lidí reagovalo spíše drobným posměškem než hmouřením očí a přehnanou produkcí potu. To je ale vlastně jedno. Dle filosofa Henriho Bergsona je smích přirozenou reakcí na chybu. A tohle je rozhodně solidní fatal error.

3. Red House Painters – Down Colourful Hill

Pojďme ale dále. Blíže k peklu. Kdo mi zde kurva nedá za pravdu, že něco není v pořádku? 

Dezolátní místnost, skomírající květina a čerstvě, skoro až viktoriánsky připravené lůžko vzbuzuje pocit, že někdo nedávno podivným způsobem skonal a centrální lože pohltilo nebožtíkovu duši do nerozluštitelného spletence peří a červotočů… ok.

Snímku rozhodně napomáhá sépiově, až purpurově vyznívající barevny tón. Jsem však přesvědčen, že i bez něj by se obrázek vpíjel specifickým způsobem do podvědomí. Jednu noc bych si tady rozhodně nedal. A vlastně ne ani dvacet. Ani pět.

2. Bedwetter – Volume 1: Flick Your Tongue Against Your Teeth and Describe the Present

Nyní už jedeme natvrdo. Opět konfrontujeme bizarní lůžkovou situaci. Nyní však v podivně sterilním prostoru, při jehož dosvědčování se nelze ubránit pocitu, že musí jít o dílo sofistikovaného psychopata, který impromptu přetvořil svou garáž na příkoří pro jeho další oběť.

Název projektu (i jeho zkurveně depresivní obsah; jen si zavdejte věc Stoop Lights) rozhodně umocňuje dojem z této fotky. Celková sterilita a nesmyslnost kompozice obrázku však bezpochyby napomáhá také. Lůžko vypadá vyloženě nepříjemně a nepohodlně, obecně nažloutlý tón se stará o to, abychom se v nozdrách tvořil klasický nemocniční puch. A pak ta garážová vrata. Prostě ne.

 4. Jandek – Ready for the House

Ready for the House? Určitě ne ready na dům, ve kterém se fotilo tohle. 

Jandek je dost možná pionýrem podobně nepříjemných coverů. Obal k debutové věci Ready for the House zaškrtává všechny chlívky ve sféře navozování nepříjemného pocitu. Paradoxem je, že ze všech zmíněných obrázků zrovna tento působí nejvíce nevinně. Vždyť jde jen o obyčejné, pravděpodobně nijak nepromyšlené zachycení části obýváku. Proč ale nemůžu z mozku setřást pocit, že kdybychom objektiv posunuli trochu doleva, byli bychom svědky hromady těl? 

Asi proto, že je zde vše fundamentálně špatně. Místnost je nepřirozeně osvětlena. Barvy propriet nesedí. Nízko položená růžová okenice nedává smysl; stejně tak její žlutá výplň... Ani David Lynch by si takovéto foyer nevysnil. 

Co je však geniální: Album art je dokonalým doplňkem hudby na desce. Jandek hraje záměrně na rozladěnou akustickou kytaru, ze které produkuje podivně aranžované a pokřivené tóny. Instrumentální stránku doplňuje falešným zpěvem, který do stopy posazuje precizně mimo rytmus. Muzikální subverze je ekvivalentem estetické nesmyslností, kterou zachycuje snímek výše. Vybroušená umělecká psychopatie.