S. Craig Zahler – Špinavý Kšefty na North Ganson Street

Česká knižní distribuce obohatila trh jedním z počinů režiséra S. Craiga Zahlera, který už s prvními  kinematografickými zářezy jasně definoval svůj rukopis. Divák tak nyní může okusit, jak mu to jde na papíře.

Osobně jsem po knžiním Zahlerovi šáhl nejdřív, co to šlo. Po jeho loňském  Brawl in Cell Block 99 jsem zůstal silně uhranut. Už dlouho nikdo neservíroval tak syrovou, ostrou, brutální a svým způsobem stoickou filmařinu v tak hnusně pěkném a smysluplně updatovaném grindhousovém kabátě.

Zdá se, že Zahler ví, co obecenstvu v posledních letech na hollywoodském plátně schází. Je to přesně ta kontemplativní, nikam nespěchající a neuhýbající filmařina, strohá, která jde až na kost. V mnoha aspektech připomíná například sedmdesátkové kusy Sama Peckinpaha.

Režisér si neláme hlavu s komplikovaným příběhem a jde přímo k věci. Z bodu A do bodu B. Na konci všeho brození  bahnem divák získává brutální katarzi, která mu bliká, křupe, šplouchá a praská přímo do ksichtu. Skvost.

Nabízí se proto otázka: „Je na tom Zahler podobně i za psacím strojem?“.

S radostí se dá konstatovat, že ano.  Špinavý Kšefty nás vhodí do fiktivního města Victory, které má od významu slova tak daleko, jako příjemný klimat této oblasti. Jako čtenář se nacházím ve městě věčně znásilňovaném blizardem a mrazem. Obydlené prochcané paneláky střídají vybydlené a vymlácené ruiny, ze kterých čas od času vykoukne polomrtvá smažka. Podobné individua lemují městské ulice. Šlápnutí na chodník střídá šlápnutí do mrtvé holubice. Pod nohy však není čas čumět. Bylo by možné, že v nesoustředěném okamžiku vás někdo znásilní, okrade nebo urve hlavu. Nebo všechno dohromady.

Sledujeme příběh Detektiva Bettingera, který se do ledového pekla dostává za trest. Získává nového parťáka, který je příjemný jako šmirglpapír na koulích. Nová dvojka společně musí vyřešit případ umučené kurvy. Po čase se ale plány mění. Victory začne okupovat zabiják poldů a Bettinger neuniká jeho zájmům. Cesta peklem začíná.

Fakt, že je náš protagonista detektiv však ještě nutně neznamená, že čteme klasickou detektiku, jak se evidentně i knihkupci a knihovníci domnívají. Tady pozor. Špinavý kšefty jsou poctivý kus romanopisectví. Pokud do něj však půjdete s očekáváním kliček, slepých uliček a nečekaných odhalení, ošklivě narazíte.

Zahler totiž i na papíře servíruje svou zajetou filmovou rovnici. Bettinger jde od začátku až do konce po téměř rovné lajně. Po cestě vše intenzivně graduje. Příběh je poctivě budován. Charaktery jsou netypické a s každou stránkou nabírají na své osobitosti. Nečtěte Zahlera jako detektivní román, ale pro autorův specifický styl.

Jak už název napovídá, Zahlerova filmová novinka "Dragged across Concrete" se pravděpodobně s ničím mrdat nebude. Stejně jako Špinavý Kšefty.

Ten je totiž v knize tím hlavním, co žene příběh kupředu. Násilí je brutální, občas zábavně samoúčelné a do detailu popsané. S popisy analogiemi, metaforami a dalšími tropy si Zahler umí vyhrát. Největší hnus je popisován skvěle. Cítíte ho v kostech a občas se neubráníte pousmání se. To samé platí pro dialogy, popisy postav a lokací. Osobně mi utkvěl popis situace, ve které policejní kára přijíždí v noci na místo činu a mění ho na „červenomodrý disko“.

Popisy a celková stylistická stránka však není to jediné, kde Zahler exceluje. Paradoxně je knižní momentum autora o mnohem svižnější, než to filmové. Nečekejte příjemně nepříjemný slowburn. Špinavý kšefty se ženou ke konci až překvapivě briskně.

Za zmínku taky stojí Zahlerova hra s rasovou otázkou. Protagonista je afroameričan, stejně jako jeho kolega Dominik. Parťáci jsou Aziati a další rasy, které se v podobné literatuře obyčejně v této míře neobjevují. Román však v žádném případě nepůsobí jako levicová agitka. Nesledujeme příběh afroamerického detektiva. Sledujeme příběh detektiva, který je černý. A to je velký rozdíl.

Špinavý kšefty na North Ganson Street mi daly vše, co jsem čekal. Jsem rád, že skepse, kterou jsem prožíval, když jsem knihu tahal z poličky označené jmenovkou „detektivky“, se po pár stránkách rozplynula. Zahler vytvořil román, ve kterém sází na svůj vlastní styl a nelimituje se žánrovýma nálepkama. Možná trochu zamrzí, že konec nepředstavuje vrcholný moment příběhu, ale charakteristický rukopis společně s absencí jakékoliv vaty to poměrně slušně nahrazuje. Pokud jste fanoušky filmového Zahlera, nebo se jen přikláníte k syrovějšímu psaní, neváhejte a po Špinavých kšeftech určitě sáhněte.

9/10