Trickster a jeho praktické využití

Archetypy nejsou prdel. Jejich váha vyvěrá z jejich dlouhodobé existence, všudypřítomnosti a propojování vědomí (minimálně západního) světa. Protkávají realitu jasnými i obskurními způsoby. Jsou v téměř každé knize, filmu, hře. Nacházejí se v reálném životě a náboženství. Zdá se, že v posledních dobách roste relevance archetypu šprýmaře. A má to důvod.

Člověk potřebuje entity, které se dokáží smát do ksichtu nepřízně osudu. Ne všichni totiž mají na to vidět věci tak, jak jsou. A to je svým způsobem v pořádku. Zdravá míra pokrytectví a ignorance zajišťují hladké fungování systému.

Aby všichni nemuseli nosit hnus světa na svých bedrech, je potřeba několika trochu jiných osob – smířených lidských rohožek, o které si ostatní otřou zmíněnou nahořklou pravdu z mozku. Tuto funkci plní šprýma…

...hned na začátek je třeba uvést jednu do očí bijící věc. Pojem „klaun“, „šprýmař“ a nyní už i „kejklíř“ (díky Lando) zní hrozně debilně. Osobně preferuji anglický název „trickster“. Přijde mi totiž, že lépe sděluje záměr a obecnou důležitost figury, zatímco dává najevo její tendence pro hravost a důvtip. Držme se tedy v tomto cancu verze trickster.

Stańczyk w czasie balu – Jan Matejko (1862) zdroj: wikipedia.eu

Trickster jako součást mytologie

Jak už nastínil perex, postava trickstera vykukuje z drtivé většiny zásadních uměleckých děl a příběhů. Jeho úkolem je zejména seznámit hrdinu s pravdou, kterou se zbytek společnosti bojí vyřknout. I proto se hrdina rozhoduje ji zprvu odmítnout. V poslední části příběhu se však dovídá, že trickster děl pravdu, avšak jeho postavení, přístup a způsob sdělení ho nedokáže o pravosti tvrzení přesvědčit. Lidé se zasmějí, mávnou rukou a pokračují ve své životní rutině.

I proto se trickster často projevuje v mnoha dílech jako kašpar – postava, která je apriori považována za něco, co nestojí ani za opovržení. S upadnutím na prdel a s prstem v nose si může šašek dovolit mnoho; klidně třeba i verbálně pochcat krále. Košilatě vyřčená pravda totiž vládce neuráží a funguje pouze jako nástroj k pobavení. Ti, kdo vědí, však vědí.

Trickster jde proti konvenci. Vysmívá se autoritě. Rozpoutává chaos. Překračuje hranice. Chce ochcat osud a život jako takový. Díky tomu přináší nové poznatky, ponaučení, a někdy i čistou moudrost. Pro vzorové případy trickstera nemusíme chodit daleko. Vezměme například Jacka Sparrowa, Jokera z Batmana nebo Deadpoola. 

Kořeny trickstera jsou však daleko hlubší. V Antice je tricksterem polobůh Hermes, často označovaný jako „The Divine Trickster“. Herm byl posel bohů Olympu, patron zločinců a kupců, který dokázal překračovat práh mezi živými a mrtvými. Díky jeho schopnosti vést duše podsvětím je Hermes označován jako bůh nevědomí. V určitých mýtech Herm svou inteligencí vyzrává nad bohy – buďto čistě pro své pobavení nebo pro benefit lidstva.

Hermes s holí zvanou Caduceus. Reprezentuje syntezi dvou odlišných energií. Například život a smrt.

V určitých kulturách se trickster dotýká religiozity. V afrických náboženství jako je Santería, Yoruba nebo Voodoo plní funkci trickstera Elegua (také známý jako Papa Legba). Elegua je orisha – polidštěná duše. Je předělem mezi fyzickým světem a říší bohů. Umožňuje smrtelníkům započít komunikaci s transcendentnem. Lidé věřící v bohy daných náboženství tudíž musí nejdříve navázat kontakt s Eleguou, bytostí, která vidí za hranice lidství, která zná božskou pravdu a občas s ní (čistě pro vlastní prdel) jedná nevyzpytatelně.

Každý Orisha má své eleke – korále, které reprezentují jeho energii. Jejich obdržení umožní zasvěcenému účastnit se venerací. Eleke Legby se skládájí z opakovaného vzorku černých a červených korálků, které reprezentují začátek a konec všech věcí.

Trickster na sebe nemusí nutně brát formu člověka. V příbězích amerických indiánů je tricksterem například kojot, přirozeně přizpůsobivý a sobecký divoký čokl, který bez ohledu na cokoliv a kohokoliv buduje své teritorium kdekoliv chce. Kojot ti pochčije dvorek a zahryzne slepici. Stejně tak vystupuje v příbězích – jako adaptibilní a vychytralý predátor. S archetypem pracuje i klasická řada animáků z dílny Looney Tunes, kde se Wile E. Coyote snaží pomocí nejrůznějších fíglů ulovit pštrosa.

Relevanci trickstera ve světě však neodráží pouze jeho konstantní přítomnost v nejrůznějších formách světových kultur, ale také jeho důležitá pozice ve světě jako takovém.

Trickster v reálném životě

Mýty odráží realitu. Fikce je fakt. Příběhy plné arcehtypů odráží potřeby lidí, které se netýkají pudů, ale spíše intelektuální, existenciální a duchovní roviny. Při rychlém přezkoumání zjišťujeme, že hrdiny, senexe nebo trickstery známe z běžného života. Jak toho veřejného, tak toho osobního.

Nejzářnějším příkladem reálných tricksterů dneška jsou pravděpodobně (kvalitní) komici. Komik je jedním z mála povolání, které fundamentálně stojí na pravdě. Dobrý komik si totiž nedělá prdel. Dobrý komik je filosof, který se naučil svoji pravdu sdělovat vtipným a někdy až sardonickým způsobem. Komik nepřekračuje hranice jen kvůli toho, aby pohoršil. Čelí chaosu hlavně proto, aby alespoň na moment ostatním ukázal něco, co běžně nevidí.

Trickster však nemusí nutně být profesionální komik. Každý určitě zná člověka ze svého okruhu, který s komiky sdílí podobné rysy. Tito lidé působí jako komunitní tricksteři. Vědomě přijímají pokřivené pohledy ostatních, své periferní postavení, a čistý fakt, že jsou svým způsobem pod úroveň úrovně. Většinou se, racionálně, vydávají někam, kde ostatní nevkročí. Pokud trickster o tomto postu ví, není zahořklý. Uvědomuje si svůj post, jeho důležitost, a proto ho přijímá.  Paradoxně se povýšení lidé nehodlají trickstera vzdát. Jsou to oni, kdo po něm volají bez povšimuntí si, že by se trickster pravděpodobně bez nich obešel.

Proč je tedy trickster zrovna pro dnešní dobu tak důležitý? Ocitáme se na vrcholu postmoderní doby. Každým dnem roste počet názorů a intepretací. Všechny tyto názory a interpretace mají být pravdivé, což jim paradoxně ubírá na významu. Přesně proto je trickstera potřeba. Jeho význam totiž tkví v jeho bezvýznamnosti. Trickster si uvědomuje, že je pod úroveň opovržení. Tuto vědomost bere a obrací ji v triumf. Díky tomu dokáže přijmout ponížení. Ví, že to, co nese, není přizpůsobeno pro hřbet kohokoliv. Každá pohana je stvrzením jeho pravdy. Tricksterův význam se bez poskvrny zrcadlí v hermetickém pravidle Jak nahoře, tak dole – As Above, So Below. Čím víc stoupá jeho nesmyslnost, tím více se blíží k jeho smyslu.

V době, kdy úzkost roste i s takovou píčovinou jako je výběr chleba není žádná prdel najít smysl života. Občas se setkávám s lidmi, kteří mají tendence k přehnanému a bezvýchodnému přemýšlení, často neospravedlněnému cynismu, splínu, a v závěru i k sebelítosti. Přijde mi, že právě ti a jim podobní by mohli najít smysl v postu trickstera. Staří přijmout nesmysl, obrátit ho ve smysl a uvědomit si fundamentální důležitost aktu samotného. Trickster je často kripticky pozitivní ve své negativitě. A rozhodně nerotuje kulturou po stovky let pro nic za nic. Check yourself.